Do třetice všeho dobrého
Třetí. V pořadí třetí blog, který mám. Je na místě se zeptat: "Proč to sakra děláš? Popravdě řečeno ani nevím. Že by třetí pokus úniku z reality? Možná mám jen někdy neukojitelnou potřebu se ze všeho vypsat. A vyspat. Tak třeba pro tyto účely vznikl již třetí blog. Šílenost. Co se stalo s předešlýma dvěma? Nic. Pořád existují. Kdo bude mít luck, najde je. Budu je rušit? Ani náhodou... Bylo by to stejně šílené jako přijít o paměť, jako spálit veškerá rodinná alba, jako roztrhat všechny ručně psané deníky. Aby tento článek chytl nějaký spád, možná by to chtělo pár věcí o mně. Pro ty z vás, kteří mě neznají... Čím jsem starší, tím je představení mě samotné horší a horší. Před pár lety bych napsala: Ahoj, jsem Klára, je mi tolik a tolik let. Ráda dělám to a ono. A byla bych spokojená. Teď? Nejsem schopná si sama uvědomit, kdo vlastně jsem, natož se někomu prezentovat. Nejsem příznivcem dlouhých životopisů, kde je rozepsáno i to, co rádi snídáte a jak moc si sladíte